KŌRYŪKAI

Moko no Tora – (Mongolský tygr)

Takamatsu se narodil ve 21. roce Meiji (10. března 1887) v Akashi, provincii Hyogo. Byl pojmenován Hisatsugu, později změnil své jméno na Toshitsugu. V mládí byl rovněž znám jako Jutaro. Takamatsu chodíval večer spát okolo deváté a jeho siamská kočka, kterou mu dal Ichiro Kode postřednictvím Hatsumi Masaakiho, spala s ním. Vstával v půl sedmé a praktikoval rituál „Reisui Masatsu“, což je masírování celého těla ručníkem namočeným ve studené vodě. Tento rituál praktikoval od roku 1926. Během těchto let netrpěl žádnou závažnou nemocí. Takamatsu své zdraví přičítal pouze štěstí a ne masážím mokrým ručníkem. Rád se každý den hodinu procházel, ušel přibližně osm mil, obyčejně sebou bral svých 20 špiců. Také o sobě prohlašoval, že si velmi špatně hlídal čas. Pouze pro své vlastní potěšení každý den kreslil, protože to měl rád, možná i proto, že při tom dokázal relaxovat.

Takamatsu trpěl velmi nízkým krevním tlakem, proto pil „Yomeishu“ a sklenici slané vody, která, jak tvrdil, sloužila jeho nervům.

Když byl Takamatsu malý školák, jeho spolužáci ho nutili klekat si na kolena a ruce a pak ho svazovali provazem. Trápili ho tak, dokud nezačal plakat. Ve škole mu pak říkali „plačící dítě“.

Při jedné příležitosti ve škole, když byl ve třetí třídě, byl přinucen, aby se zúčastnil soutěže Sumo. Když ho nutili se účastnit, dal se do pláče. Jeho krutí spolužáci, kteří ho šikanovali, si toho všimli a začli se mu vysmívat. Když nastupoval k boji, neměl patřičné odhodlání při vstupul do ringu. Jeho protivník viděl, jak byl ustrašený a vysmíval se mu ještě více. Chlapec do Takamatsua strčil a aniž si toho všiml, Takamatsu se jenom odsunul na stranu. Chlapes ho minul a odešel z ringu. Jeden za způsobů, jak zvítězit v Sumo, je dostat protivníka z ringu, což chlapec učinil, aniž Takamatsu zaznamenal. Jakmile to uviděl učitel, zakřičel „Vítězem je Takamatsu“. Nakonec nastoupil do ringu větší chlapec. Do té doby Takamatsu porazil všechny předchozí, kteří přišli před ním a celá třída mu začala fandit. Velký chlapec zahájil boj a Takamatsu ve strachu vztáhl ruce před své tělo, aby se ochránil. Jak tak učinil, velký chlapec se na něho rozběhl a došlo ke kolizi. Narazil na jeho ruce a upadl na záda (další způsob, jak vyhrát Sumo). Takamatsu byl znovu vítězem. Od té doby každý tvrdil, že Takamatsu je nejsilnější.

Takamatsův dědeček, Toda Shinryuken Masamitsu, vlastnil kostní kliniku a Budo Dojo v Kobe. Toda patřil k osmé generaci školy Tozawa Ryu Taro a byl přímým potomkem Tozawa Hakuunsaieho, jednoho ze zakladatelů školy Gyokko Ryu Kosshijutsu.

Takamatsův otec, Takamatsu Yasaburo, měl během svého života devět různých manželek. Yasaburo vlastnil továrnu na zápalky v Kobe. Yasaburo byl zároveň znám pod jménem ´Takamatsu Gishin´ (Yukichi). Takamatsuho pravá matka byla Takamatsu Fushi.

Takamatsuho rodina pocházela z Matsugashima v Ise.K jejich rodinné historii – Takamatsu býval Daimyo v této oblasti a vlastnil hrad Hosokubi. Jedním z jeho předků byl Takamatsu Masatoshi. Rodina byla zároveň spojena s Amsuta Šhrine.

Fujiwara Toshihiro předal rodině Takamatsu rodopis makimono nazvaný „Amatsu Tatara“ Byl uschován v kapli. Takamatsův otec obdržel od Kumano Shugendo Dai-Ajari (mistrovský titul). Později se stal prezidentem Akashi a přestěhoval tam svou rodinu. Stal se zároveň místním vládním úředníkem.

Rodopis Amatsu Tatara spojoval rodinu Takamatsu s rodinou Kuki (která byla zároveň částí původní školy Takagi Yoshin Ryu). Mnoho lidí věřilo, že se rodina Kuki stane přirozeným dědicem školy Kukishinden Ryu. Ve skutečnosti se stali dědici školy Kukishin Ryu, což je další škola bojového umění, ze které škola Kukishinden Ryu původně pocházela. V roce 1920 rodina Kuki dovolila Takamatsuovi okopírovat veškerá její pravidla včetně kopie Amatsu Tatara. Takamatsu později okopíroval pravidla Amatsu Tatara pro rodinu Kuki, poté, co byla zničena ve válce. 3. dubna 1959 se jim předvedl s novou kopií, kterou sám napsal a která nahradila původní dokumenty, které byly zničeny. Později vysvětlil obsah pravidel rodině Kuki.

Yasaburo chtěl, aby jeho syn Takamatsu vstoupil do armády, ale Takamatsu byl tak plaché a „plačící dítě“, že se otec rozhodl konzultovat věc s dědečkem ´Toda´. Toda řekl, že Budo (Bojová umění) ho učiní silným a poskytnou mu sebevědomí. Takamatsu byl proto hned poslán do večerní školy Shindenfudo Ryu Dojo. Později se vyjádřil, že se cítil jako jehně poslané na porážku.

Toda byl Samuraj a pocházel původně z provincie Iga. Někteří členové rodiny Takamatsu pocházeli z Takaoa v Ige. To je pravděpodobně další větev jeho rodiny, pravděpodobně z otcovy strany. Takao je hornatá část Iga. Řekl, že se domnívá, že pouze malá část jeho rodiny studovala v minulosti umění Ninjutsu.

Za starých časů bylo obvyklé, že starší studenti učili začátečníky. Tímto způsobem byl učen Takamatsu svým dědečkem. Prvním rokem Toda nenaučil Takamatsuho nic. Toda a další studenti ho soustavně vyhazovali z Dojo. Důvod toho je neznámý. Možná, že to byl Todův způsob, jak učinit svého vnuka silnějším a pomoci mu rozvinout sportovního ducha. Když začal krvácet z loktů a kloubů, nikdo Takamatsuovi neulevil, pouze s ním opětovně házeli. Ale každý večer se tam vracel (patrně ze strachu ze své rodiny). Po roce neustálých porážek a bití se konečně začal učit prvním technikám.

Nade dveřmi Dojo visel titul „Shindenfudo Ryu Jutaijutsu“, kromě toho Toda zároveň učil Shinden Koto Ryu Karate (později změněno na Koto Ryu Koppojutsu), Gyokko Ryu Kosshijutsu, Kumogakure Ryu Ninpo, Gyokushin Ryu Ninpo a nejdůležitější Togakure Ryu Ninpo Taijutsu. Když bylo Takamatsuovi 13 let, zvládl techniky školy Shindenfudo Ryu (to znamená, že dostal licenci školy, to byla v minulosti obvyklá praxe. Jestliže byli nadaní studenti poctěni tímto titulem, znamenalo to, že museli studovat mnohem více, aby dosáhli výsledků, které se od nich očekávaly).

V této době napsal Toda učebnici „Bojové strategie“ a byl pozván, aby vyučoval v Císařově škole bojových umění. Později Toda a Takamatsu společně vydali učebnici bojových umění (výzkumu z poslední doby se to nepodařilo neprokázat, takže to považujme za nepotvrzený údaj) a armáda převzala tyto techniky do svých vlastních bojových systémů. Po škole Shindenfudo Ryu Toda učil Takamatsuho výhradně Koto Ryu a Togakure Ryu. Školení v Koto Ryu zahrnovalo chytání malých kamínků špičkami prstů. Nehty a prsty krvácely a působily velkou bolest. Později to představovalo lezení po skalách apod. Takamatsu se domnívá, že tento trénink už nyní nemá význam a způsobuje velké problémy s klouby v pozdějších letech. I on částečně trpěl arthritidou ve svých starších letech. Ale přesto byly jeho ruce tak pohyblivé, že se zvrácením dozadu jeho prsty dokázaly téměř dotknout jeho zápěstí. Později řekl, že shledal Koto Ryu zábavným, ale že ho trénink Ninjutsu školy Togakure Ryu příliš nezajímal.

Hlavní část jeho praxe v umění Ninjutsu spočívala, že vyskočil na šesti centimetrovou desku připevněnou na stěně v Dojo v ostrém úhlu. Tento úhel začínal od 45 stupňů, pak 60 stupňů. pak 70 stupňů. Vrcholem bylo, že dokázal vyskočit na 90 stupňovou stěnu.

V létě, když mu bylo 13 let (1900), opustil Takamatsu školu a odešel do anglické školy George Bundowa a do klasické čínské školy ve svém domovském městě v Kobe. Zatímco zde pobýval, navštěvoval Dojo školy Takagi Yoshin Ryu, kde byl 15. Soke Mizuta Yoshitaro Tadafusa. Cvičil v tomto Dojo každý den (to probíhalo na vrcholu jeho školení v Shindenfudo Ryu), bylo mu v té době 17 let a Mizuta mu udělil Menkyo Kaiden školy Takagi Yoshin Ryu. Událost, ke které došlo, když bylo Takamutsuovi 13 let. Bojoval v soutěži se Sumo zápasníkem jménem „Oni no Yama“ (Démonská hora). Tyto soutěže pravidelně probíhaly ve všech městech a vesnicích v Japonsku a bylo obvyklé, že se jich účastnili mladiství. V první části soutěže bojoval Oni s Raidenem (Bouřkovým bleskem). Srazili se uprostřed ringu a Raiden byl Onim snadno poražen. Pak do ringu vstoupil Takamatsu, který se ani neobtěžoval si navléknout tradiční pásek Sumo, kteří si zápasníci oblékali. Bojoval v oblečení, které měl právě na sobě. Když se ho zeptali na jméno, odpověděl „Akebono“. Oni na Takamatsuho zaútočil, ale byl Takamatsuem vyhozen z ringu pouze s malou nesnází. Takamatsu byl prohlášen za vítěze. Poté Takamatsu bojoval s několika dalšími muži, někteři z nich byli i o deset let starší než on, ale stejně je snadno porazil. Pak do ringu vstoupil mohutný muž více než dvakrát tak těžký jako mladý Takamatsu (Akebono). Říkal si Osakayama (Hora Osaka). Zasekli se do sebe uprostřed, ale vzhledem k jeho velikosti měl Takamatsu problém s ním pohnout. Osakayama uchopil Takamatsuho za pásek a začal ho vystrkovat ven z ringu. Při tomto počínání Osakayama bohužel šlápl mimo ring a Takamatsu byl proto znovu prohlášen za vítěze. Takamatsu vyhrál a Osakayama Takamatsuovi řekl, že jeho pravé jméno je Kokumonryu (Černá dračí brána) a že je slavným Sumo zápasníkem z Osaky. Takamatsu odcházel domů a Kokumonryu ho doprovázel. Kokumonryu se zeptal Takamatsuho otce, jestli by mu dovolil vzít mladého Takamatsu zpátky do Osaky s ním a učinit z něho studenta Sumo. Jeho otec to odmítl a vysvětlil, že Takamatsu již studoval Budo.

Takamatsuovi bylo stále ještě jenom 13 let a následovalo mnoho dalších důležitých zápasů. Jednou se procházel kolem ulice Arima v Kobe. Skupina mladíků ho chytla za rukáv. Prohlašovali, že je „Příliš velký pro své boty“ a „je výše než, kam patří“. Chtěli, aby je následoval. Učinil tak, až dorazili na místo, kde býval rybník Goro. Jeden z mladíků Takamatsuho uhodil a byl okamžitě odhozen. Pak ho napadli další dva, ale byli také okamžitě odhozeni. Takamatsu na ně křičel, že jsou idioti a utíkal domů. Následující večer byl Takamatsu se svým přítelem jménem Osaka Kun. Byli na cestě do místních lázní. Gang mladíků na ně čekal a bylo jich tentokrát mnohem více spolu s velitelem, který držel v ruce Katanu. Vyzvali Takamatsuho, aby se omluvil za to, že je předchozí den zbil. Takamatsu si začal klekat a předstíral, že se chystá k omluvě, ale najednou uchopil velký kámen a udeřil mladíka s Katanou do holeně. Okamžitě byl napaden ostatními. Osm z nich přemohl a ostatní utekli. Policejní stanice Kiryubashi v Kobe vyslala příští den na Takamatsuho policistu. Gang ho nahlásil jako útočníka, který je napadl. Policista se ptal Takamatsuho, kolik lidí mu pomohlo bojovat s gangem. Když řekl, že to udělal sám, policista mu nevěřil protože gang se skládal z okolo 60 členů a deset z nich bylo zraněných. Takamatsu informoval policistu , že s ním v té době byl jeho přítel a že si může tvrzení ověřit. Osaka Kun byl dotazován. Zcela potvrdil Takamatsuho tvrzení a dodal, že on sám pouze seděl a díval se. Toda Shinryuken, jeho dědeček, musel přijít na policejní stanici a zaručit se za Takamatsua, aby ho dostal z vězení. Toda řekl policii, že ačkoli je mu teprve 13 let, má Takamatsu dovednosti jako ukončený absolvent. Příští den se v lokálních novinách v Kobe objevil palcový titulek „13 letý expert v Judu snadno přemohl 60 gangsterů“.

V Todově Dojo byl Takamatsu někdy pojmenováván Kotengu (Malý skřítek), protože bojoval tak, že ho ani dospělí neporazili. Někdy na něho také volali „Kikaku“ (Démonský roh). To byla jeho první bojová jména, která později předal jednomu ze svých studentů jménem Nobuyoshi Takeuchi. Později převzal jméno „Chosui“, které bylo potom předáno jinému žákovi jménem Ueno Takashi (Chosui Takashi). Ten se nyní lživě prohlašuje za Soke školy Gyokushin Ryu. Říkalo se, že mohl být synovcem Takamatsua, ale nebylo to potvrzeno. Další jména, která Takamatsu používal byla „Yokuo“ (Starý muž skákající a létající na obloze) a „Garakutabujin“ (Milovník skečových bojových umělců).

Jednoho dne spatřil Takamatsu u moře dvě děti, které se hádaly o houpačku. Jak už to tak bývá, začaly se prát. Čtyři muži, kteří tomu přihlíželi, začali povzbuzovat toho staršího. Mladší dítě začalo vyhrávat, jeden z mužů se přiblížil a udeřil mladší dítě, které vyhrávalo. Takamacu to viděl a usoudil, že to nebylo fér. Začal tedy křičet na muže, ať nechá dítě na pokoji. Čtvrtý muž se na něho obrátil. Dva ho chytili za ramena, jeden ho uchopil okolo pasu, zatímco další ho začal bít. S křikem ze sebe muže odrazil. Z těchto čtyř mužů byli dva držitelé Juryo v Sumo a třetí, který ho držel kolem pasu byl vyškolený instruktor ze školy Ishibashi z Takagi Yoshin Ryu. Byl známý jako „Démon z vesnice Okurantani“.

Jednoho dne spolu v Dojo školy Shindenfudo Ryu bojovali dva studenti z Musashi Ryu v Jujutsu. Krátce poté, co dorazili do Dojo, objevil se 15 letý Takamatsu. Toda na něho zakřičel, že dorazil v pravý čas k boji. Muži ze školy Musashi Ryu se jmenovali Hitotsubashi a Kanzashi. Byla to obvyklá praxe, že spolu bojovali tři bojovníci z Ryu. První dva museli být na nejvyšší úrovni, třetí klidně i starší a rozhodně ne nejlepší. Jestliže byli poraženi všichni tři, pak s nimi bojovali Kancho (zakladatel školy) nebo Soke.

Jeden z Todaových starších studentů Kamiya byl pětadvacetiletý a Toda mu již udělil Menkyo Kaiden, nastoupil do boje první. Bojoval s Hitotsubashim, který také obdržel Menkyo Kaiden ze školy Musashi Ryu. Formálně se jeden druhému uklonili a začali bojovat. Kamiya uchopil Hitotsubashiho rukáv a předvedl „Hikkikomi Moguri Gata Ganseki Otoshi“. Jeho technika byla perfektní, jenže škola Musashi Ryu učí techniky, jak se pohybovat, aby protivník získal falešný dojem, pak bojovník vyhrává. Když Hitotsubashi upadl, kopl Kamiyu na solar plexus a omráčil ho. Kamiya zůstal v bezvědomí a Hitotsubashi byl prohlášen za vítěze.

Takamatsu, v té době zvaný Kotaro (Mladý tygr), byl další na řadě v boji. Dosud nebyl nikdy poražen a říkalo se, že i v mladém věku byl velmi nebezpečný bojovník, koneckonců jeho jméno bylo Tygr.

Nejprve bojoval s Hitotsubashim, který si držel Takamatsua v patřičné vzdálenosti a doufal, že se přiblíží a zaútočí. Najednou však Hitotsubashi zaútočil pravou pěstí. Takamatsu upadl na zem a použil Oni Taoshi. Hitotsubashi sebou udeřil o zem a zůstal v bezvědomí. Toda ho oživil a Takamatsu poté bojoval s mužem jménem Kanzaki, který byl devětadvacetiletý a ve škole Musashi Ryu ho nazývali Kishin (Duše démona). Také obdržel Menkyo Kaiden (někteří tvrdí, že byl schopen poskytnout lidem mistrovské školení). Kanzaki nejprve předstíral obranu. Takamatsu se nechal nachytat a Kanzaki mu poté zlomil levý loket. Takamatsu na to reagoval pomocí Gyaku Ganseki Otoshi, Kanzaki nebyl schopen čelit tomuto výpadu, tato technika ho porazila, složila na zem, kde byl znovu napaden Takamatsuem, který ho napadl úderem loktem zvaným Hijidome, a zlomil mu žebro, ale Takamatsův zlomený loket znamenal potíže. Kanzakiovi se potom nějak podařilo udeřit Takamatsua do ucha tak, že mu prorazil ušní bubínek (To bylo později příčinou, že byl osvobozen z armádní služby a zůstal do konce života víceméně hluchý). Oba dva bojovníci byli ošetřeni Todou, protože Toda byl kostní doktor, musel pomáhat zraněným bojovníkům. Muži pak společně hovořili mnoho hodin o bojových uměních. Kanzaki poznamenal, že navštívil mnoho Dojo, aby bojoval, ale nikdy nepotkal nikoho jako Takamatsu. Kanzaki byl totálně ohromen, když zjistil, že Takamatsu byl pouze patnáctiletý.

Další událost se stala ve škole Shindenfudo Ryu, když přišel do Dojo bojovat člen školy Sekiguchi Ryu Jujutsu. Systém sezení v Dojo umísťoval mladé nadějné členy na nižší sedadla, starší a ne tak nadané pak na sedadla vyšší. Jeden ze členů Dojo, sedmatřicetiletý a sedící na vyšším sedadle, měl pokrytou tvář jizvami od ohně a byl v Dojo nový. Chtěl bojovat, ačkoli mu ostatní studenti zabraňovali. Vstal ze své sedačky a utíkal na zápasiště. Hlasitě při tom křičel Kiai. Muž ze školy Sekiguchi Ryu okamžitě dostal strach a zrušil utkání. Na Todovy otázky odpověděl, že tak musel učinit, neboť útočící muž vypadal tak děsivě a silně (kdo ví, zda to bylo kvůli jeho křiku Kiai nebo kvůli jeho tváři). Když byl Takamatsu sedmnáctiletý, jeden starý muž, známý v Japonsku díky jeho bojovým uměním, jménem Ishitani Matsutaro Takekage, přijel do továrny na zápalky, kterou vlastnil Takamatsův otec. Používal starou dubovou hůl Bokken pro usnadnění chůze. Ishitanovi předci byli příbuzní Takamatsuovy rodiny (možná z tohoto důvodu se objevil v továrně na zápalky). Takamatsův otec z něho učinil vrchního hlídače a Ishitani také dostal malý prostor v továrně, který mohl používat jako Dojo. Stejně jako další lidé, Takamatsu se chopil šance učit se u starého muže. Studoval u něho „Kuki Happo Biken no Jutsu“ (Kukishinden Ryu). „Schopnost bojovat skrytými zbraněmi proti devíti démonům osmi způsoby“. Ishitani ho zároveň trénoval v různých oblastech Ninjutsu. Ishitani naučil Takamatsuho několik dalších umění, ve kterých byl školený a byl Soke těchto škol. Byly to Hon Tai Takagi Yoshin Ryu (Takamatsu také studoval Takagi Yoshin Ryu s Mizutou), Gikan Ryu Koppo Jutsu a Shinden Muso Ryu (předpokládáme, že obdržel Menkyo Kaiden).

Při jedné příležitosti začal hořet prostor v továrně na zápalky, který byl určen ke spaní dělníků. Všichni křičeli a pobíhali kolem, zatímco Takamatsu seděl opodál, kouřil doutník a pozoroval oheň. Poté vzal jednu ze silných bund určených pro trénování Gi, namočil ji do vody a navlékl si ji na sebe. Popadl Hanbo (3 stopy silná hůl) a vběhl do hořícího prostoru a začal bořit hořící a padající stěny tyčí Hanbo. Padající stěny pomáhaly uhasit plameny a zachránily tak zbytek továrny. Říká se, že Ishitani ho sledoval při tomto počínání, viděl, jak bořil stěny a komentoval to tvrzením, že byl „skutečně velkým bojovým umělcem“.

Ishitani zemřel o několik let později, krátce poté, kdy předal sepsaná pravidla Takamatsuovi. Říká se, že zemřel „s hlavou v Takamatsuově klíně“.

Toda zemřel 6. prosince 1909 (nebo 1908). Takamatsu obdržel své Menkyo Kaiden v Shindenfudo Ryu a dalších uměních od Toda, když mu bylo dvaadvacet let.

Toda byl zároveň starším instruktorem v Bikenshin Ryu Kenjutsu, školy, která učila Tokugawovy Shoguny. Učil také ve vojenské akademii v Nakano.

Když byl Takamatsu osmnáctiletý a pracoval pro svého otce v jeho továrně na zápalky, musel každý den přinášet 330 galonů čerstvé vody, kterou továrna potřebovala. Voda se nabírala z pramene, který vytékal z kamene ve tvaru želvy nazvaného (Kamae no Mizu“ (Želví voda). Kámen se nacházel na hoře Maruyama poblíž svatyně Jinma v Akashi. Toto místo bylo vzdáleno 2-3 míle od továrny. Normální množství vody za jednu cestu byly dvě vědra, ale Takamatsu zvládl za jednu cestu 4 vědra a zvládl deset cest. Při každé z nich nesl váhu 529 liber. Činil tak pro svou kondici, posiloval si tak břicho a nohy.

Jednoho rána mluvil jeden z dělníků, kteří pracovali v továrně na zápalky s Takamatsuem. Stěžoval se mu, že minulou noc, kdy šel na pochůzku, přecházel most Shinbashi. Když byl na mostě, zastoupil mu cestu muž, který byl mnohem silnější,než on sám. Dělník se ho snažil obejít z levé strany a projít kolem něho, ale jak ukročil, muž ukročil stejným směrem a stále mu blokoval cestu. Dělník tedy ukročil doprava, ale muž se znovu pohnul stejným směrem. Pak ho velký muž uchopil za límec a hodil ho do vody. Dělník pak prosil, aby nebyl vysílán na noční pochůzky přes most Shinbashi. Jak tak vyprávěl, slyšel ho jiný dělník a potvrdil, že se mu totéž přihodilo jedné noci před několika dny. Most Shinbashi byl velmi blízko k Akashi, takže se Takamatsu rozhodl přejít přes most sám. Tu noc ho přešel několikrát, ale nic se nepřihodilo. Ale následující noc se to stalo. Takamatsu usoudil, že ho útočník bude znát, takže se rozhodl použít (tajné) výpady ze škol Togakure Ryu a Kukishinden Ryu. Přecházel přes most. Uprostřed cesty proti němu kráčel muž. Měl na sobě klobouk, který zakrýval jeho oči a tvář a nebylo možné vidět mu do obličeje. Takamatsu se uhnul doprava, aby mohl projít. Muž ho následoval, takže se Takamatsu uhnul doleva. Muž ho následoval a soustavně ho chytal za límec. Takamatsu zaujal postavení, kterým znemožnil útočníkovi, aby ho odhodil. Muž se přesto stále snažil. Takamatsu ho udeřil do tváře a pokračoval v bití, dokud muž neupadl. Takamatsu pak muže obrátil, sundal mu klobouk a poznal ho. Byl to Miyata, student ze stejného Dojo školy Tagaki Yoshin Ryu, vedené Mizutou, u kterého Takamatsu sám studoval. Takamatsu řekl muži, že zahanbuje školu a nechal ho ležet na mostě. Ale i potom byl na mostě někdo napaden znovu.

Za krátký čas po této události odjel Takamatsu do Číny. Jeden z důvodů bylo přání používat, co se naučil. A protože už to nebylo možné v Japonsku, odjel do Číny. Pracoval tam pak pro mnoho válečných vůdců, roztroušených po Číně.

V Číně byl svého času zaměstnán místním zástupcem, aby pomohl s dekorací japonského sektoru pro oslavu narozenin japonského císaře. Zástupce se jmenoval Matatago. Takamatsu se s přítelem Ogasawarem rozhodli ozdobit vršek střechy. Takamatsu zaměstnal mnoho cizinců, kteří pracovali jako dělníci. Takamatsu stál na zemi a volal na Ogasawaru, který byl na střeše. Když se mu nedostalo odpovědi, vyšplhal na střechu a hledal Ogasawaru. Najednou uviděl, že jeho přítel byl právě málem shozen ze střechy. Když Takamatsu šplhal nahoru, dělníci se na něho obrátili. Zablokoval je rukama a nohama a shodil je ze střechy. Zachránil tak Ogasawaruovi život.

Další příběh hovoří o tom, jak byl Takamatsu obviněn v Číně z vraždy. Několik mužů z gangu vykrádali místní obchody v japonské komunitě, ve které Takamatsu přebýval. Několik mužů z místního gangu vykrádali některé z místních obchodů, které patřily japonským obchodníkům. Takamatsu se do toho zapojil. Gang vyzbrojený meči se obrátil proti neozbrojenému Takamatsuovi a napadl ho. Takamatsu unikl na střechu nedalekého stavení s velmi skosenou střechou. Někteří z nich ho následovali na střechu stavení, ale nedokázali se tam udržet, padali ze střechy na své vlastní meče. Ti další, kteří se dali do útoku se nakonec zabíjeli mezi sebou. Takamatsu se vyhnul útoku pouze použitím Taisabaki a Taijutsu. Pak přijela policie, zatkla Takamatsua a obvinila ho z vraždy. Za to byl trest smrti. Před soudem se Takamatsu obhajoval, že neměl ani žádnou zbraň a že se muži pobili navzájem. Vše co udělal bylo, že blokoval jejich údery a vyhnul se jim z cesty. Obchodník, jehož zájmy Takamatsu obhajoval, jeho tvrzení potvrdil. Ve výsledku byl shledán nevinným a bylo uznáno, že vše činil pouze v sebeobraně.

Některá z míst, kam se Takamatsu dostal díky zaměstnáním čínskými vojevůdci byla Tensein, Mongolia a Manchuria.

Na své první výlet do Číny putoval přes Koreu a studoval u muže jménem Kim Kei-mei. Nakonec se stal mistrem osmnácti čínských a korejských bojových umění.

Když mu bylo jednadvacet let, vrátil se Takamatsu z Číny. Trpěl plicní chorobou a nemocí Beri-beri. Místní doktor mu řekl, že se z těchto chorob nikdy nezotaví. V té době bydlel se svou babičkou. Ta bydlela v Higashi Shirakecho v oblasti Hyogo. Měsíc po jeho návratu mu otec poručil, aby se navrátil do rodného domu. Jeho babička mu odmítla dovolit, aby odešel, takže jí otec přestal finančně podporovat. Takamatsu to nemohl dopustit a odešel do hor. Utekl na horu Mata San blízko oblasti Kobe.

Zde přežíval rok na syrové rýži, kterou si sebou přinesl. Někteří lidé říkají, že jeho nohy byly v tak špatném stavu, že se mohl v horách pouze plazit s rýží na zádech. Někdy si vařil rýži na kamenech , které byly rozpáleny sluncem. Postavil si chatu z klád, velkou pouze dvou tatami. Téměř se zotavil a byl nalezen mnichem známým jako „starý muž Tamaoki“. Informace o tomto setkání je velmi mlhavá. Některé zprávy tvrdí, že se Takamatsu mohl pohybovat pouze tak, že za sebou táhl své tělo po zemi. Jakkoli, Tamaoki ho nalezl a řekl mu, že má uvnitř těla tasemnici. Mnich se za Takamatsua zaříkal a použil kuji kiri „To-in“ (Zapečetění meče) a pak silně udeřil Takamatsua do žaludku svými prsty. Starý mnich řekl, že se jeho stav během tří dnů zlepší a tasemnice bude pryč. Takamatsu tvrdil, že tomu těžko může věřit. O několik dní později ucítil Takamatsu ostrou bolest v konečníku a jak zatlačil, dlouhá tasemnice vylezla z jeho těla. Brzo potom zase trénoval v horách, procvičoval Koto Ryu a Togakure Ryu. Říkal, že považoval skály za své přátele a stále s nimi trénoval, skákal na ně a zase z nich dolů, bouchal do nich pěstmi. Jakmile se uzdravil, vydělal nějaké peníze a vrátil se do Číny. Zatímco byl v horách, patřilo k jeho skromnému majetku foto jeho dědečka Toda Senseie, se kterým si povídal.

V měsíci březnu, když byl Takamatsu třiadvacetiletý, vrátil se z Číny. Po návratu navštívil hrob jedné z jeho minulých dívek jménem „Kogane“.

Bylo to v období čínské éry, známé jako „Chin“, když Takamatsu cestoval přes severní Čínu a Mongolsko a strávil tam přibližně 10 let. Setkal se zde s mnoha lidmi jako Cho Shiro, bojovníkem v Shaolin Kung Fu. Cho zvedal dlouhou tyč více než stokrát denně. Dvakrát vyzval Takamatsua na souboj, dvakrát byl souboj zrušen. Jedné noci se Takamatsuovi zdálo, že bojuje s Cho. Příští den byl znovu k boji vyzván a tentokrát Takamatsu výzvu přijal. Cho byl sedmatřicetiletý a vysoký 190 cm. Zápas se konal ve městě anglické kolonie.Bojovali a předpokládá se, že to trvalo okolo dvou hodin. Pak začal být Cho vyčerpán a zpomaloval tempo. Takamatsu celý čas vyčkával s útočením, pak zakřičel “jdu na to”, aby oznámil, že začíná útočit. Lord Ren-mei, bratranec čínského císaře, vykřikl “Stop”. Věděl, že by Takamatsu nepochybně vyhrál a vážně by Choa zranil. Ale i tak byl Takamatsu prohlášen vítězem a stali se s Choem blízkými přáteli a bojovnými bratry. Bylo to právě pod vlivem Choa, že se Takamatsu později stal prezidentem Společenství Sino-japonských bojových umění. Cho Shiro byl osobním strážcem Cho Sajurina, hlavní politické osoby, která byla zavražděna při výbuchu vlaku v Číně v roce 1928.

Jednou se Takamatsu dostal do problému(řekl že jeho Hensojutsu není správně používáno)Cho Shiro mu nabídl pomoc a pomohl mu s útěkem.Jak a co se mu přihodilo je neznámé.

Takamatsův diář zaznamenává, že bojoval ve dvanácti zápasech, které protivníkům přivodily smrt a v sedmi soutěžních zápasech. Boje, kde protivníci zemřeli, se konaly vždy na základě jejich výzvy.

V Číně zároveň bojoval v několika bitvách. V jedné z těchto bitev ho ohrozil voják na koni. Takamatsu nebyl v té chvíli ozbrojen, ale na zemi před ním ležel meč. Jakmile jezdec začal vytahovat pistoli a chystal se Takamatsua zastřelit, Takamatsu vyběhl dopředu, dokutálel se pro meč, zvedl ho a rozpřáhl se. Sťal tak jezdci hlavu. Později řekl svým žákům, že je naprosto zásadní být schopen se řádně a přesně kutálet mnoha různými způsoby, které přicházejí v úvahu.

V době, kdy pobýval v Číně, byl napaden několika bandity. Bojoval s nimi, dokud neutekli. Ale jednomu z banditů se podařilo uchopit Takamatsua kolem pasu. Bandita však najednou začal křičet a Takamatsua pustil. Upadl na zem a držel si tvář. Takamatsu později řekl, že nevěděl, co se stalo, co tomu muži udělal, ale cítil něco mokrého a teplého ve své dlani. Když ruku otevřel, spatřil, že držel mužovo oko. Poskytl banditovi první pomoc a najmul ho do svých služeb.

V oblasti Santo Sho byl Takamatsu napaden velkým psem. Zvíře položilo své tlapy na Takamatsuova ramena a vrčelo na něho. Zůstal stát bez hnutí, protože kdyby se pohnul nebo ukázal nějaký strach, pes by zaútočil. Chvíli čekal a díval se psovi do očí. Jakmile rozptýlil psí pozornost, udeřil ho jednou silnou ránou mezi oči, která ho okamžitě zabila. Řekl, že to byl způsob, jakým rád bojoval. Nechat protivníka zaútočit jako prvního a poté, když ztratí pozornost, vytasit se se svým útokem. Tento způsob odpovídá tomu, jak bojoval s Cho Shiro.

Aby se v Číně uživil, učil Takamatsu bojová umění. Řekl Hatsumimu, že měl v anglické škole v určité době více než 1000 studentů. Mnoho starších bojových umělců se s ním přicházelo utkat. V minulosti bylo nutné přijímat výzvy. Byl to jediný způsob, jak si udržet pověst bojového umělce a učitele. Bojoval tedy s každým, kdo ho vyzval, ale neprohrál ani v jediném boji, ačkoli některé byly prohlášeny za remízu. Když se pak vrátil do Japonska, měl vyděláno mnoho peněz. Bylo to 200 000 Jenů.

Takamatsu se vrátil do Japonska v roce 1919. Nějaký čas nato se přesunul do chrámu Tendai na hoře Hiei v Kyotu a byl vysvěcen na kněze. Později se stal jedním z opatů v tomto chrámu. Je možné, že byl vysvěcen ve třech odlišných církvích. Přesto tvrdil, že nebyl věřící, že se pouze modlil za lidi, které zabil. Všechno tohle stihl před tím, než dosáhl třiceti let.

Takamatsu v pozdějších letech otevřel malý dům na posezení s čajem a hotel v Kashiwara Nara. Tam pak učil několik svých studentů umění Ninjutsu. Manželka Takamatsu Senseie se jmenovala Tane a narodila se 28. června Meiji 30 (1896). Její otec se jmenoval Uno Takuchi. Před tím, než se provdala za Takamatsua, byla známa jako Uno Tane. Narodila se na břehu řeky Yodo-gava, v oblasti zvané Hirakata. Byla jedním z deseti dětí a její rodina vlastnila farmu. Poté, co absolvovala čtyři roky školy, její rodiče si nemohli více dovolit platit její vzdělání. Musela proto školu opustit. Pro školu to byla ztráta, protože byla velmi nadanou žačkou. S Takamatsuem se poprvé setkala, když jí bylo 20 let. Takamatsu dal její rodině velké množství peněz. To způsobilo velký konflikt mezí ním a jeho otcem, protože se o tom Takamatsu neporadil předem se svou rodinou. Vzali se v roce 1919 (Taisho 7). Z nějakého důvodu nebylo možné, aby měli děti. Později adoptovali děvče jménem Yoshiko a jednoho z Taneininých bratrů jménem Chuichi. Když Takamatsu zemřel, žila Tane se svou dcerou. V jejích pozdějších letech se jeden z Takamatsuových přátel začal obávat o její zdraví a pomohl jí najít dobrý domov pro staré lidi. V roce 1988 byla stále ještě v tomto domově, ale musela trávit své dny v kolečkovém křesle. Zemřela o několik dní později.

Takamatsu měl blízkého přítele, který byl opat v kapli Takamikurai. Jmenoval se Heizo Ijuin a jeho manželka patřila k japonské královské rodině. Znal Takamatsua od dětských let.

Jednou Takamatsu navštívil přítele, který byl mnichem v Mount Hiei. Když spolu hovořili, spatřili ještěrku běžící podél zábradlí. Takamatsu se obrátil a hlasitě zakřičel “Kiai” směrem k ještěrce. Síla zvuku “Kiai” byla taková, že ještěrka spadla v bezvědomí ze zábradlí. Pak se rychle vzpamatovala a utekla pryč.

Takamatsu měl osobní pravidla o kterých se domníval, že mají být dodržována, chceme-li vést dobrý život:

1. Vyhni se hněvu a ochraň si tak osobnost. Být netrpělivý /domnívám se, že by tu mělo být trpělivý, pozn. překl./ vyžaduje více úsílí, než být rozčilený. Pokora rozvíjí tvou osobnost.

2. Vyhni se obavám a ochráníš si nervy. Neztrácej mnoho času myšlením na triviální záležitosti. Stal by ses tak nerozhodným. Méně starostí podporuje vývoj pevných nervů.

3. Vyhni se přehnanému mluvení a ochraň si tak duši. Zdržuj se brebentění a uchraň si sílu své duše.

4. Vyhni se touhám a ochraň tak své srdce. Problémy mysli většinou spočívají v tužbách. “Chci tohle”, “Chci tamto” nebo “Chci být bohatý a patřit k vyšším třídám”, apod. Pevně se vyhýbej takovým tužbám a místo toho si vytvářej dobrou mysl a srdce.

Když bylo Takamatsuovi okolo 60 let, procházel se a minul několik mladíků posmívajících se starému muži a jeho mladé dceři. Vymáhali na muži nějaké peníze. Takamatsu to nemohl dopustit. Přešel k nim a vybídl je, aby nechali muže a dítě na pokoji. Gang mladíků se Takamatsua nebál, dokud nezavolal jejich velitele jménem Bozo (chlapec s oholenou hlavou). Nazývat jejich vůdce Bozo byla urážka, kterou si nemohl dovolit jen tak někdo. Takamatsu jim znovu řekl, že by měli nechat ty lidi na pokoji. Pak jim Takamacu řekl, aby šli k jejich hlavnímu veliteli a řekli mu, že “Moko no Tora” (Mongolský tygr) jim řekl, aby odešli a nechali ty lidi na pokoji. Bozo poslal jednoho z mladíků k hlavnímu veliteli gangu, který zdědil gang po svém otci. Gang čítal více než 15 000 členů. Ten okamžitě přiběhl, aby spatřil Takamatsua. Předpokládá se, že mu bylo řečenu, že Moko no Tora (Mongolský tygr) byl mrtvý. Okamžitě ze strachu před Takamatsuem, souhlasil s tím, že nechají rodinu na pokoji. Velitel potom poslal rodině množství květin jako omluvu.

V roce 1957 přijal Takamatsu nového studenta jménem Hatsumi Yoshiaki, mladého pětadvacetiletého muže. Hatsumi před tím studoval umění Kobudo s učitelem jménem Ueno Takashi. Ueno mu řekl, že už ho nemůže naučit více a že by měl jít do Nary a najít si učitele bojových umění. Hatsumi již obdržel hodnocení Dan v několika běžných uměních, jako je Karate, Aikido a 4. Dan v Judu. Učil Judo na základně americké armády v Zamě.

Hatsumimu trvalo cesta z místa Noda-shi, kde bydlel, do Takamatsuova domu v Naře, 15 hodin. Nicméně tak činil téměř každý víkend po dobu 15 let. Hatsumi řekl, že když se poprvé setkal s Takamatsuem, bál se ho, byl to silný učitel vzbuzující strach. Prvních několik slov, která Takamatsu řekl Hatsumimu byla “Vítej” a “Relaxuj”.

Takamatsu často oslovoval Hatsumiho jménem “Mushikera” (Hmyz).

Když trénoval s Takamatsuem, nikdy se nemohl rozehřát. Ani když používali skutečné meče, platil stejný přístup. Ve skutečném boji nikdy nemáš čas na rozehřívání, přichází nečekaně a tělo bývá studené.

Takamatsu měl několik studentů. Některá jejich jména uvádíme:

Akimoto Fumio

Takeuchi Kikakusai

Tatsuta Yasuchiro

Hanaoka Nangaku

Koba Koshiro

Sato Kinbei

Ueno Takashi

Noruyoshi Takeuchi

Suzuki Kasumi

Hatsumi Masaaki

Nejstarší z Takamatsuových studentů byl Akimoto Fumio. Takamatsu vždy oceňoval Akimotovy dovednosti s mečem. Jednou byl Hatsumi s Akimotem v blízkosti řeky Tone. Akimoto spatřil skřivana vzlétajícího ze země. Akimoto bleskově vytáhl svůj meč a přesekl skřivana na dva kusy.

Ačkoli byl Akimoto starší a dovednější než Hatsumi, nedočkal se vedení školy, když se Takamatsu rozhodl, že přišel čas, aby ji předal další generaci. Ačkoli mu Takamatsu již předal Menkyo Kaiden a další generaci školy Gikan Ryu několik let předem (Menkyo Kaiden bylo zároveň předáno Sato Kinbeimu v Hon Tai Takagi Yoshin Ryu, Kukishinden Ryu a Gikan Ryu). Naneštěstí Akimoto zemřel okolo roku 1962 z důvodu nemoci. Proto se Takamatsu rozhodl předat školu Gikan Ryu Hatsumimu.

Existuje myšlenka, že Akimoto dokázal skrýt své Sakki taktiky tak dokonale, že se tvrdí, že se dokázal plížit za ptákem a chytit ho dříve, než pták zaznamenal, že je za ním a stihl uletět.

V Noda žil muž, který se stal mezi studenty umění Bujinkan známý jako “Rýžový muž” . Byl společně s Hatsumim dalším studentem Takamatsua a jeden čas tréninkovým partnerem Hatsumiho. Když Takamatsu zemřel, skončil s tréninkem s Hatsumim. Všichni studenti Ninjutsu přešli přímo k Hatsumimu a ne k němu, který byl v té době o trochu více zručný v devíti školách. V japonské historii bylo toto běžné, hlavně proto, aby měl nový mistr totální kontrolu.

Takamatsu pojmenoval své Dojo “Sakushin”.

Přítel Takamatsua (z dob kdy byl mladý a bojoval v Číně) věděl, že jméno, které používal v Číně, bylo Moko no Tora (Mongolský tygr). Řekl, že to bylo spíše jako Yamato domácí kočka (Yamato je část Japonska, kde se nachází Nara). Takamatsu odpověděl, že má schopnost se přeměnit z kočky na tygra a z tygra na kočku. To je důvod, proč se dožil tak vysokého věku. Také poznamenal, že ženy se rády mazlily s kočkami a když byl tygr, nepřibližovaly se k němu.

Takamatsu nikdy nenavštívil Hatsumiho domov. Při jedné příležitosti poslal Hatsumimu plán jeho domu v Noda. To se stalo prostřednictvím mnoha rozhovorů mezi Hatsumim a Takamatsu, který obdržel informace od Hatsumiho,aniž o tom sám Hatsumi věděl. Koncem šedesátých let napsal Takamatsu několik článků do novin (pravděpodobně Japan Times). Všechny tyto články hovořily o Ninjutsu a dalších bojových uměních Budó / Bujutsu. V jednom ze svých článků Takamatsu píše, že ve skutečném bojovém umění, když bojujete, musíte být připraveni zabít útočníka nebo zabít osobu, na kterou útočíte. Reakcí na toto tvrzení bylo vystoupení vysoce školeného japonského učitele Karate v japonské televizi. Řekl zde, že co Takamatsu napsal je špatné, že tyto časy pominuly, že to v těchto dnech už neplatí a že takováto pravidla už nikdy nebudou v současné době existovat. Také prohlásil, že Takamatsu patřil ke “starcům” a v jeho 80 letech ho čas předhonil. Takamatsu prohlásil v dalším rozhovoru, že je daleko od toho, stát se minulostí a že spatřuje v prohlášeních učitele Karate výzvu, na kterou si přeje přistoupit. Poskytl učiteli Karate tři dny k veřejnému odvolání jeho tvrzení. Pokud se do třech dnů nevyjádří, Takamatsu bude trvat na zápase s ním a zabije ho s jednou rukou připoutanou za zády. O tři dny později učitel Karate svá tvrzení odvolal.

Takamatsu hovořil o Judu. Řekl, že byl zpočátku zděšen. Bylo to proto, že se na začátku boje ukláněli.

V dalším z těchto článků hovoří o lidech, kteří si během tréninku bojových umění hlídají své dýchání. Řekl, že je to dobrá Ii špatná metoda tréninku. Jednou potkal čínského bojovníka, který byl schopen nabrat vzduch do všech částí těla. Když se střetl s Takamatsuem nabral vzduch do hrudi, aby demonstroval svou sílu a ukázal Takamatsuovi, jak je silný. Takamatsu ho okamžitě kopl do žeber a složil ho na zem.

Jednou byl Takamatsu v obchodě, když tam vstoupilo několik Jakuzů a vymáhali peníze z vystrašeného majitele. Takamatsu jednoho chytil a zamkl ho v obchodě. Ostatní byli posláni zpět k jejich šéfovi, aby mu oznámili, že “Jutaro” (jméno, které používal v dětství) je ve městě. Šéf poslal zprávu, aby nechali obchod na pokoji. Není známo, jestli byl šéf Jakuzů Takamatsuovým přítelem nebo zda byl v dětství poražen v boji s Takamatsuem.

Také se věří tomu, že byl Takamatsu v Hiroshimě ve čtyřicátých letech a že tuto oblast opustil krátce před devastujícím výbuchem atomové bomby svržené na město. Takamatsu říkával, že byl trpělivým mužem. Jeho dcera při jedné příležitosti, když Takamatsu zemřel, řekla, že když očekával Hatsumiho v domě, přecházel netrpělivě z jednoho místa na druhé.

Kdykoli Hatsumi přišel do Takamatsuova domu, setkal se s Akimoto Senseiem. Šli poté do pokoje ve druhém patře domu, který používali pro trénink. Ale nejprve vždy seděli dole a hovořili a Takamatsu si zapálil cigaretu. Akimoto nepřetržitě hovořil k Hatsumimu a vůbec nepustil Takamatsua ke slovu. Takamatsu proto odklepl horký popel z cigarety na Akimotovu ruku, aby zastavil jeho mluvení. Hatsumi a Takamatsu se začali smát a mohli spolu hovořit, než se Akimoto vzpamatoval a začal znovu nepřetržitě mluvit, dokud se celá scéna neopakovala.

Jednoho dne vzal Takamatsu Hatsumiho do kaple Kashiwabara, kde spolu někdy trénovali. Takamatsu sebou vzal Katanu. Takamatsu řekl Hatsumimu, že do něho bude sekat a on bude holýma rukama chytat čepel jeho meče (Shinken Shirahadome). Takamatsu stál před Hatsumim v pozici Daijodan a začal do něho sekat. Hatsumi se pohnul a chytil čepel. Meč byl starý, ale stále měl ostrou čepel. Byla studená noc a Hatsumi si pamatuje svištivý zvuk, který vydávala Katana, když protínala vzduch. Jeho prsty byly tak studené, že necítil kovovou čepel. Hatsumi si někdy bral na trénink Yari. Takamatsu používal krátký oštěp a přikázal Hatsumimu, aby rovněž chytil jeho čepel.

Jednoho dne seděl Hatsumi s Takamatsuem před Takamatsuovým domem. Takamatsu řekl Hatsumimu, aby zavřel oči a meditoval. Když Hatsumi učinil, oč byl žádán, Takamatsu opustil místnost. Hatsumi slyšel, jak Takamatsu Sensei opouští místnost a jde dolů ze schodů. Neslyšel svého učitele, když se vrátil do místnosti, protože použil ninjovskou metodu tichého pohybu a vstupu (Shinobi-Iri). Takamatsu napadl Hatsumiho zezadu s Katanou a uplatnil Jumonji Kiri (jeden vertikální a jeden horizontální sek). Hatsumi o této události vypověděl, že jak klečel v pokoji, cítil, že se něco divného děje a odkutálel se na stranu. Takamatsu velmi překvapenému Hatsumimu řekl, že měl „Tušení“ a dal mu meč, který právě použil. Poté udělil Takamatsu Hatsumimu Menkyo Kaiden a on se tak stal vedoucím devíti škol. Tušení, které Hatsumi projevil je známo jako „Sakki“ a je součástí tréninku Togakure Ryu Ninpo.

Takamatsu řekl svým studentům „Rozhodl jsem nechat vše v rukách Hatsumiho. Myslím si, že je nejvhodnější osobou pro bojová umění. Mohu teď vrátit to, co dlužím lidem jako Toda Sensei, Ishitani Sensei a Mizuta Sensei za jejich laskavost. Hodlám pokračovat ve svých studiích v hlubinách přírody“.

Několik let poté, když trénoval s Takamatsuem, ho viděl Hatsumi klopýtat a padat na jedno koleno. Hatsumi potom řekl, že si myslel, že se Takamatsův život ubírá ke konci. Jednou před svou smrtí řekl Takamatsu Hatsumimu, že ho naučil všechno, co znal. Hatsumi jednou přivedl několik studentů, aby se seznámili a trénovali s Takamatsuem. Hatsumi zařídil, aby trénink s Takamatsuem probíhal v Dojo. Těsně před tím, než přišel, vyzval Hatsumi studenty, aby si klekli tváří k Dojo Kamiza (oltář v Dojo). Vchod do Dojo byl za nimi a jakmile Takamatsu Sensei vstoupil do místnosti, Ishizuka Tetsuja, jeden z Hatsumiho studentů (nyní Shihan v Bujinkan Dojo Japan) řekl, že jeho tělem projela studená vlna strachu a že se bál.

Takamatsu Sensei zemřel 2. dubna 1972 ve věku 83 let. S aktivním tréninkem přestal někdy okolo osmdesáti let věku, ale stále dohlížel na Hatsumiho osobní trénink. Když zemřel, Hatsumi předvedl japonský rituál, kdy se ústa zesnulého naplní vodou. Obyčejně tak činí nejstarší syn, ale protože Takamatsu neměl děti, byl tímto rituálem pověřen Hatsumi Sensei.

Takamatsu byl zpopelněn na hřbitově Kumedera v Naře. Hatsumi Masaaki byl jediný z jeho studentů, který se zúčastnil jeho pohřbu.

Takamatsu byl členem Shobu Bureau, byl bývalým prezidentem Nippon Minkoku Seinen Botoku-kai (Společenství bojových umění pro mladé Japonce), byl národně uznávaným mistrem Jujutsu a Bojutsu a držel titul 9. Dan Hanshi“ v Kukishin Ryu.

Z devíti škol byl v Japonsku znám pouze v souvislosti s Kukishinden Ryu a pro jeho schopnosti v Jutaijutsu a Bojutsu. Říká se, že když zemřel, jeho sousedé byli šokováni, když četli jeho úmrtní oznámení. Ve skutečnosti byl zároveň hlavním mistrem poslední a nejstarší školy Ninjutsu, školy Togakure Ryu.

Takamatsu Sensei učil jakési učení jménem Yojo Shiketsu, které se používá k ochraně zdraví.